Opět třetí místo pro Ňufa na Jukole

Podrobnosti
Zveřejněno: 19. 6. 2016 11:01
Napsal Kadeřávek Petr

Dnes ráno skončila letošní Jukola, největší OB (a dost možná vůbec jakýkoliv) štafetový závod světa. Letos se konala na JV konci Finska, jižně od města Lappeenranta, jen nějakých 15 km vzdušnou čarou od ruské hranice. V jednom z favorizovaných týmů, Kalevan Rasti, běžel opět Honza Petržela a opět s ním stanul na bedně.

Závod mužů vyhrálo Koovee, finský klub založený relativně nedávno z nadšení milionáře, který dal dohromady tým hvězd. Oproti loňsku, kdy skončil devátý, pár dalších zvučných jmen přikoupil a vyplatilo se - nové posily ošéfovaly rozhodující závěr. Koovee odskočilo ostatním už během čtrvtého úseku, ale pořádnou pojistku na vítězství uzavřel ukrajinský reprezentant Olexandr Kratov (vloni OK Orion), když se na šestém úseku urval a zvýšil náskok před průběžně druhým týmem z necelé minuty na více než 4,5 minuty. Na závěrečném úseku měl sice Daniel Hubmann (vloni Kristansand OK) hned od úvodních pasáží závodu náskok již podstatně menší, postupně se snížil jen na lehce přes minutu, ale udržel jej a švýcarský fenomén tak opět dofinišoval pro vítězství, byť v jiných barvách. Pořadí na dalších místech se vykrystalizovalo až na předposledním, tedy šestém úseku, který za Kalevan Rasti běžel právě Ňuf. Vybíhal na něj na 4. místě, se ztrátou 1:44, v podstatě bez těsného kontaktu s jinými závodníky na předávce. Doběhnul Davida Anderssona (Malungs OK Skogsmårdarna) a naopak se na něj dotáhnul Mårten Boström (IFK Lidingö SOK), na tomto úseku však odpadl z bojů o medaile Halden, když se Emil Wingsted propadl z třetího až na osmé místo. Zůstal hned na jedničce, resp. na dlouhém postupu od startu na ní - plochý zelený prostor se spoustou vyšlapaných pěšinek za startem byl prý poměrně nepřehledný a sváděl k uhnutí ze správného směru. Za ním pak následovalo plato, na němž bylo náročné se mapově chytit, pokud člověk ztratil přesnou polohu v průběhu postupu.

Na poslední předávce byl druhý Ňuf, s několikasekundovým náskokem na dva výše uvedené. Jeho tradiční týmový finišman, božský Thierry, jim pak dokonce ještě odskočil, ale Fredrik Bakkman ho nejen zase stáhl, ale ještě mu utekl a doběhl tak Lidingö pro druhé místo. Pro Kalevan to tedy byl opět bronz, který si na krk opět pověsil i Honza Procházka, běžicí čtvrtý úsek, a tentokrát i Baptiste Rollier (třetí úsek), který rovněž opustil KOK. Na Malungs OK Skogsmårdarna tedy zbyla brambora a to doběhl jeho finišman William Lind jen kousek před dvojicí Magne Dahli (krvavý finišman z klasiky ME; zde tak vytáhl Halden aspoň na páté místo) a Eskil Kinneberg (IFK Göteborg). Druhý uvedený se o tři a půl minuty vyhnul opakování závěrečného souboje z letošní Tiomily, který prohrál s Jonasem Leanderssonem (Södertälje) - ten o tolik později přiběhl na konečném sedmém místě.

Kalevan Rasti je sice šestinásobný vítěz Jukoly, ale teď zůstal dvakrát po sobě “až třetí” a navíc za rok Jukolu pořádá, takže se nebude účastnit. Ňuf ke svému (jejich) výkonu uvedl: "pocity smíšené, tým měl navíc, ale skoro nikdo z nás nepředvedl ideální výkon. Naopak Koovee hlavně na 4., 5. a 6. úseku nezaváhalo a to rozhodlo. Ale je to pořád na stupních, takže částečná spokojenost je. Kratov šel bezchybně a navíc i fyzicky skvěle,  dal mi necelé 3 minuty a já bych tam minimálně 2 na chybách našel. K tomu spousta nejistot a váhání, hlavně v zeleném, viditelnost byla skoro nulová." Mapu a GPS jeho úseku lze vidět zde.

Letos si závod konečně užil Pája Kubát - předloni byl zraněný a vloni finišoval už mimo soutěž, po zranění jeho kolegů na předchozích úsecích. Teď jeho tým nebyl v uplně ideální (ale ještě ne zcela beznadějné) pozici už po prvním úseku, po nadějném druhém úseku (15. místo) se opět propadl a pak už jen bojoval v třetí destíce. Pája vybíhal na 24. místě a to nakonec i udržel, na čele čtyřčlenného vláčku se zajímavým složením - ve finiši porazil Lucase Basseta (vloni desátý tým Denseln) a Hanse Gunnara Omdala za  Kristiansand OK (který tak letos skončil až 26.), kousek za nimi pak doběhli naši velikonoční přátelé z Ärly. Pája však nebyl uplně spokojen, udělal chybu na 2-3 minuty, před níž doběhl Frederica Tranchanda (Paimion Rasti), jenž nakonec doběhl o 4 minuty dříve na 19. místě. Tým KOKů, dvojnásobný vítěz Jukoly i Tiomily, byl proti loňsku výrazně obměněn a nejspíš po dlouhé době zcela bez švýcarské stopy - nechyběli jen výše uvedení Dani Hubmann a Baptiste, kteří odešli jinam, ale i Martin Hubmann, který dokončuje školu a bakalářku (a ještě k tomu si v cíli štafet ME zapomněl buzolu…). Naopak v něm posílila česká účast, jelikož za Dýmem přišel do KOK i Honza Šedivý, který po letech opustil tým Stora Tuna.

Panchy byl opět povolán do dvojky Ärly, na šestém úseku vylepšil její umístění ze 117. na 105., nakonec však skončili 125., tedy trošku propad po loňském 94.

Halden triumfoval alespoň v závodě žen Venla, který po loňském druhém místě vyhrál. I tento štafetový závod žen se na posledním úseku zajímavě přesýpal - finišmenka Haldenu Mari Fasting (na ME chyběla pro zranění) se definitivně utrhla až v půlce úseku, chvílemi vedoucí Marika Teini (SK Pohjantähti, štafetová vítězka na ME) nakonec doběhla až třetí, když ji ještě převálcovala Saila Kinni (Tampereen Pyrintö). Houpačku s chybou a následnou forsáží po middlu a štafetách ME opět předvedla Judith Wyder (Göteborg Majorna OK), která vybíhala na poslední úsek třetí (+19 s), hned v úvodu se však propadla o víc jak tři minuty a o čtyři místa. Nakonec to ještě stáhla na cílový souboj o 4. místo, v němž ovšem nestačila na Světlanu Mironovu (Koovee). Půl minuty za ní pak doběhla Natalia Gemperle (Alfta ÖSA OK), která se podobně propadla z nadějí na medaii, jen až v pozdější části závodu. Uhájila aspoň šesté místo v čele čtyřčlenného balíku, v němž sice až za ní dofinišovala Tove Alexandersson (Stora Tuna), ta ale stáhla na svém úseku 16 míst…

Z OK99 za nás zamířila na sever pro ženský závod asi jen Topinka, běžicí druhý úsek Kalevanu, ale s nominačkama na MS v nohách to asi moc netáhlo a nakonec to bylo až 32. místo. Ve výsledcích týmů s českými běžkyněmi bude letošní Jukola patřit za poslední roky k nejméně povedeným, nejlepším byl v tomto statistickém hodnocení opět Domnarvets, vloni vítězný tým (letos ale bez Emmy Johansson, která finišovala céčko) ovšem Dana Šafka Brožková na posledním úseku vytáhla z 24. na 20. místo. Předběhla přitom mimo jiné Vendulu Haldin Klechovou, finišující béčko Haldenu, které se naopak vubec nedařilo a propadla se z 13. na 21. místo. Už jen minutu a půl a dvě místa za ní pak doběhla Áda Indráková za trojku Lidingö. Ta i tentokrát svoji pozici úspěšně uhájila na finiši před jinými soupeřkami, i když teď se neopakoval sestrovražedný souboj s Janďou Knapovou z Tiomily. Ta tentokrát za Södertälje rozbíhala, a to velmi výborně, doběhla osmá, z boje o nejvyšší pozice však tento tým vypadl po chybě Vendy Horčičkové na posledním úseku. Kristiansand bude letos chtít zapomenout i na závod žen, který pro ně v zásadě skončil na druhém úseku, kde se propadl z šestého na 217. místo.

Denisa zůstala pro nemoc doma a jelikož letos se hromadná hradecká výprava neopakovala, je to pravděpodobně všechno za OK účast.

Výsledky: Venla, Jukola . A kdo chce vidět víc, ať zajde tradičně na worldofo.com

Noční běh čeká většinu českého týmu i na cestě domů, let ČSA z Helsinek je předběžně 4 hodiny opožděn, zřejmě v důsledku operativní náhrady letadla, jelikož na ranní linku Praha-Londýn Gatwick přešel stroj z linky z Tel Avivu s pravidelným přistáním 2h15 po pravidelném odletu linky londýnské. Zpoždění se následně přeneslo na linku do Helsinek, která byla pro daný stroj (B737-9GJ(ER) OK-TSM) další v letovém plánu. Alespoň si (dle údajů z fr24) naši užijí stejný stroj, kterým se v pátek vezli fanoušci do Francie na zápas s Chorvatskem (resp. i zpět, i když éro mezitim stihlo přes Prahu otočit ještě Řecko; konec dopravní vsuvky).