Na krátké trati jsme nevyšli zkrátka

Podrobnosti
Zveřejněno: 14. 7. 2011 10:48

Letošní mistrovství na krátké uspořádal OOB Třebíč poblíž Velkého Meziříčí, ve svazích a přilehlém okolí údolí Oslavy. Vcelku příhodně, neboť oslavit jej mohli nejen medailisté – za nás Markéta, Denisa, Terka a Pája – ale v podstatě všichni účastníci. Klub, který je sice známý jako rodný bratrů Klusáčkových, ale jinak asi nepatří k úplně největším, předvedl vpravdě špičkový o-podnik.

Shromaždiště bylo umístěno v rekreačním středisku Nesměř umístěném v údolí zmíněného toku a obklopeném závodními prostory. Na pomalejší přístupovou cestu pořadatelé upozornili včas a žádný kolaps snad nenastal a nadto cestujícím hromadné dopravy umožnila pohodlný dovoz až na místo. A kdo včas myslel na bydlení, nemusel romantický prostor po celý víkend ani opustit. Vysočinský terén nijak nezaostal za představami, které takovýto pojem vyvolává – porostově pestrý, od opravdu hustých hustníků po letecký čistý les, bez zásadních kopců, ale jinak tvarově stále velmi členitý, občas přecejen i docela k zadýchání. Různorodě kamenitý terén vyžadoval citlivou generalizaci, styl mapování kamenitých objektů pořadatelé důsledně a názorně popsali v barevném letáku přiloženém v obálce z prezentace - kámen do metru výšky se do zvěčnění na mapě nekvalifikoval, kámen posypaný hlínou nebo porostlý mechem se stal kupou, vývraty mapovány nebyly, resp. pokud už, tak takové, které se už přeměnily na objekt mapovatelný rovněž jako kupa. Generalizovány byly i některé terénní tvary, jako hrázky, z nichž byly menší vynechány nebo naznačeny mezivrstevnicí. Tedy trochu větší generalizace než býváme možná zvyklí, ale jasně definovaná a důkladně provedená, nicméně někdo si na ní zvykal v lese déle a někdo s ní bojoval i celou trať. V některých místech semifinále bylo také nutno dát si pozor na širší travnaté průseky které pro svůj vzhled byly mapovány jako žluté pruhy, občas i s průběžnou proměnou z černého průseku, a jelikož tvořily rozsáhlejší síť, mohlo dojít snadno k omylu a záměně například za sousední cestu. Pro přiblížení stylu mapy nechyběla v sobotu tréninková mapka s kontrolami v prostoru před startem. Přehlednému a příjemnému shromaždišti dominovala velkoplošná obrazovka – skoro by se mohlo zdát, že nám na hlavních závodech nebývale stoupá standard, ale zatím jde o individuální snahu a šikovnost pořadatelů a jejich sponzorů. Narozdíl od jičínských áček nyní sice přenášela zpravidla pouze průběžné výsledky, ale díky šikovnému umístění byla dobře viditelná z celého prostoru oddílových stanů a při vyhlášení tvořila šikovnou kulisu přímo za hlavními aktéry. Možná tedy trochu rozmařilost, ale pokud pořadatele nestála majlant (když už je jistě stálo značné úsilí její vztyčení), tak rozhodně příjemná. A to k průběžné informovanosti spolehlivě sloužil trvalý a kvalitní spíkrovský výkon, o to cennější, že v podání dvojice pořadatelů (Matěj Klusáček a jeden přiznám se že mě neznámý), kteří asi nemají možnost tuto činnost často pilovat a nepatří k profláklým hlasům, jako Béďa, který ostatně jejich projev rovněž hodnotil s pochvalou, a to nejen proto, že měl pro tentokrát volno. Nicméně na závody jsme přijeli kvůli závodům. Z popisu terénu je tedy zřejmé, že šance na úspěch mělo díky mapově náročnému terénu širší pole závodníků, i udýchaný, ale technicky zvládnutý výkon mohl stačit na slušný výsledek. V našich řadách nedošlo k žádnému vyloženě nečekanému překvapení, z mladších splnili postupovou povinnost všichni, kteří mohli pomýšlet na nejvyšší příčky, jen Sosák se s mapou prostě nepotkal a trochu tak degradoval image právě vydaného plakátu podzimních libereckých svěťáků, které tímto propaguje nadprůměrný D-finalista :-) Naše už tak bídné zastoupení v jednadvacítkách se tak scvrklo na zcela symbolickou účast, když do A finále postoupil pouze Panchy, Kade mohl už jen zpytovat svědomí s povzdechem, že to vůbec nebylo nereálné, ale sešel se tedy nakonec s Michalem Tihonem mezi béčkaři. Just to pojal po sosákovsku, Toma Vítka nepustil na start pan ranking, Kutlocha pracovní vytížení a Košta hned prvním rokem využil možnost štvát starší spoluzávodníky mezi vetoši :) A ženy...? Kampak se nám poděly... Z tradičně spíš skromné účasti veteránů se jich většina sešla mezi těmi nejmladšími, kde sváděli urputné souboje. Jedním z mnoha neviditelných hrdinů dne byl Béďa, kterému se podařilo postoupit do A finále, když prvního pod čarou za sebou nechal o nicotnou vteřinu! O šanci bojovat o medaile se málem připravil Tomáš Dlabaja, který neorazil kontrolu nulování na startu. Jury ale nakonec rozhodla v duchu podstaty věci a nikoliv slepého výkladu pravidel, která jsou jinak u takovéto chyby nekompromisní - významem oražení je zamezit předčasnému startu, což v tomto případě nebylo možné – v kvalifikaci jsou mapy přidělovány konkrétně na jméno a pokládány na startovní čáru až v příslušnou minutu. Finále bylo některými okolnostmi o něco náročnější – zpočátku bylo o fous chladněji a ze zatažené oblohy se snášel déšť, mistrovské i pár veteránských kategorií mělo cestu na start 3 km dlouhou, všichni pak v nohách včerejší závod, a les byl - z mého pohledu - sice typově shodný (jen v protějším svahu údolí), ale místy ještě o něco hustší a vyžadoval tak o něco větší tah na branku a pozornější mapařinu v hustnících i mimo ně. Podle očekávání takový terén vyhovoval Markétě, která se právě vrátila ze švédské školní lavice a tedy i kvalitního severského o-pobytu a návrat do českých lesů oslavila bronzovou medailí. Za očekáváním nezůstal ani Páj Kubát, který zvítězil s náskokem 2,5 minut. Skvělý výkon ovšem podal i Kamenda, který se ztrátou necelých 3,5 minut zůstal jen půl minuty a jedno místo za medailí. Ještě lépe to vypadalo při vyhlášení juniorek, zvítězila Denisa Kosová (kdož ještě nepostřehl – jeden z letošních přestupů do našich barev), Terka tentokrát „až“ druhá a Janče Valešové chyběly dvě minuty, aby bylo pódium docela zeleno-žluté, takhle z toho byla další brambora. V dospělých jsme tedy nic moc nečekali a taky se nic moc nestalo, koneckonců Panchyho čekal důležitější souboj až nazítří při státnicích. Nicméně alespoň jsme byli svědky vcelku zajímavých výsledků – v ženách zvítězila Bóďa Heczková (Térová), když Dana nedohnala ztrátu z chyby na 22. kontrole ani mohutným finišem, v mužích už tentokrát Olaf nezávahal a Beťák se Šéďou mu tak musli potřást pravicí z nižších pozic. Pro nás obzvlášť zajímavý souboj v H35 skončil vítězstvím Košty, před zkušeným výkonem Čendy Sokiho. Radovan si s chybkami spíše užíval mimořádného terénu, i přesto byl o nedlouhý fous čtvrtý. Odlehlá akce uprostřed ničeho sice nepřilákala asi žádné veřejné publikum, ale televize přijela, záznam bude na ČT4 dnes v 16.15, opakování ještě v noci na zítra ve 3.45