Medailový double z mistrovství klubů!!!

Podrobnosti
Zveřejněno: 13. 10. 2014 7:22
Napsal Kadeřávek Petr

Hlavní sezóna tradičně vyvrcholila sportovně-společensky nejvýživnější akcí, tedy mistrovstvím štafet a klubů. Letos v trochu netradičně odskočeném termínu, ale i přesto za hezkého počasí, v neděli pak přímo zářivého, což nakonec pro nás mělo platit i po stránce výsledkové.

KOS Slavia VŠ Plzeň jej uspořádala ve Starém Plzenci, na svazích hradního vrchu Radyně, který jsme po oba dny měli důkladně prozkoumat. Představovalo to tedy zpravidla mírně svažitý terén, většinou spíš s bílým lesem, ale našly se i pasáže světle až tmavě zelené. Tempo místy přibrzdila kamenná pole a hřebeny i s vyššími skalními útvary, jednalo se ale jen o pár lokalit, které jsme proběhli tak dvakrát za závod. Volba postupu se občas nabízela v zelenějších pasážích, pokud se daly oběhnout po cestě, podle předpokladu se v sobotu obíhal lom, což mělo ale v zásadě jen jednu optimální variantu, jinak to tedy prostě chtělo v tempu štafetového závodu hlavně tradičně hlídat vlastní mapu a směr, nenechávat se strhnout na cizí farsty a pod tlakem situace nebo vlastní únavy neudělat nějakou zbytečnou blbost. Náročnější na dohledávku byly snad jen kontroly schované v zelenějších porostech, v oblastech kamení a srázů jsme měli trochu strach z generalizace, ale i tam spíš stačilo zachovat chladnou hlavu.

Sobotní závod štafet nám nakonec ještě moc nesedl, pro medaili si doběhly jen dorostenky - Bára, Weronika, Klára - ale rovnou pro zlatou, k níž mířily po druhém úseku už celkem jistě. Na medailových pozicích se drželi i dorostenci, ale Bandaska, stíhaný v uplynulých týdnech zdravotními problémy, nakonec třetí místo neudržel a bylo z toho páté. Chlapům chybělo málo, ale v mírně roztažené skupince, která doběhla do cíle na třetím až pátem místě byl Ňuf nakonec ten čtvrtý, když po kamendově nevydařeném prvním úseku a Pájově stíhačce na druhém stahoval z osmého místa. Na bednu se vyšplhali nakonec aspoň i jedni stopětkraři, jejichž štafetu nerozběhl kade až tak beznadějně a bratři Tom s Koštou to dokázali vytáhnout na třetí místo. Teda, pravda, čtvrté, ale běžec vítězné štafety si vzal mapu jiného úseku. Na to se ale historie neptá a i naše výprava tak utrhla něco ze štědrých sponzorských darů - Plzeň není jen Plzeň, ale taky Božkov a Starý Plzenec (Bohemia sekt).

Výsledky, mezičasy, televizní záznam (premiéra byla na ČT Sport 16.10., v 17.50 h).

V neděli to vypadalo, že se budeme prokousávat mlhou hustou tak, že by se dala i krájet a zmrazit, aby se pak mohla naházet po kostkách do šampusu, ale nakonec se nám začalo rychle vyjasňovat. Dorostenci ještě začali vlažně, Hašlerka Bendák přibíhá skoro pět minut odskočen za vedoucí Opavou a až čtyři minuty za týmy, které se i pak držely mezi nejlepšími. Do konce závodu ale zbývalo přes 3,5 hodiny, tedy dost dlouhá doba na to, aby se teprveprosadily týmy s běžci vysokých kvalit, kteří je zároveň i dokáží prodat. A mezi nimi jsme byli nakonec s přehledem nejvýš - Bára mezi povětšinou staršími soupeřkami sice ztrátu stahuje jen lehce, už je to ale z desátého místa čtvrté. Po třetím úseku Adama už o minutu vedeme, po čtvtrém úseku Weroniky už o 5,5 a po stejně kvalitních výkonech Matěje a Kláry (s naraženým palcem u nohy) už vybíhá Bandaska na poslední úsek s komfortním náskokem 16 minut ... Z trvalého přelévání na dalších pozicích to je nakonec stříbro pro Lokomotivu Liberec a bronz pro OK Jihlavu, na Pardubice zbyla, stejně jako na sprintových štafetách, nakonec zase brambora. Pro náš tým slušný příslib a motivace do budoucna, jen dva přeskočí za rok mezi dospělé a béčková štafeta ukázala, že následovníky máme. Sestava Ondra Starý - Míša Machačová - Šimon Chvátil - Janička Kubíčková - Jáchym Kavalír - Marťa Šádková - Maciek Lucerski skončila 14. a letos jsme dali dohromady dokonce tři výběry, ten další skončil na 17. místě (Petr Horáček, Tereza Koderičová, Kryšpín Kučera, Julie Kavalírová, Tomáš Samek, Agnieszka Cych, Michal Maňák).

Závod dospělých byl o poznání dramatičtější. I v něm naše áčko drželo kontakt s medailovými pozicemi prakticky trvale. Tedy po prvním úseku i béčko, když se Panchy předbíhal v lese se Sosákem tak, jak to zrovna umožňovaly poměrně odlišné farsty, a nakonec přiběhli oba v čelním balíku, kterému jen lehce odskočil Matěj Kamenický v barvách LPU. To se drží na prvním místě i nadále, zatímco Dádule, Kamenda a Denča na našich dalších úsecích podávají stabilní výkony, vždy okolo tří minut ztráty na nejlepší čas úseku, čímž se držíme těsně za medailovými pozicemi. Po čtvrtém úseku jsou, při vědomí síly soupeřů, očekávání už spíše střízlivá, páté místo, sedm minut na vedoucí Pardubice a dvě minuty na bronz, který v tento moment bere Pragovka, která se právě na čtvrtém úseku přihnala z (jen lehce) zadnějších pozic. Na čtvrté místo se před nás dostalo dokonce pardubické béčko. Pak ale český Božkov vystřídala Finlandia. Ňuf i Pája ukázali, že si neodskočili ze svých momentálních severských působišť na víkend jen tak na výlet. Ňuf obletěl svůj úsek nejrychlejším časem, ty dvě minuty na Šéďu prostě stáhnul, pardubickému Kubelkovi nadělil přes sedm minut a když zelenomodrobílé béčko spadlo o ligu níž, dostali jsme se na hranu medailových pozic. Pak následovala premiérová účast v dospělém družstvu pro Markétu, ale ustála ji spolehlivě. Na poslední úsek vybíhá Pája čtvrtý se ztrátou  3 - 3:15 na dvojku Nožka - Procházka, vybíhající v čele a půlminutou na třetího Chlupa. Pořád ještě dost důvodů k nervozitě a napětí. Radio ale hlásí Páju na třetí pozici, záhy Nogu doběhl a jednou viděli před vlastní dohledávkou i Beta odbíhajícího z jiné farsty. Po následující forsáži ale malou chybkou šanci na jeho dostihnutí asi už definitivně ztratili, Pája nicméně pokrčoval tempem, kterému už Radek nestačil. I na tomto úseku měl náš borec nejrychlejší čas a o dvě minuty lepší nežli pragovácký reprouš, což byl v tomto případě tedy Bet. Chlup už zůstal definitivně za nimi a tak žabiny letos medaili nebraly. A jelikož před nimi už se nic neočekávaného nestalo, medaile se rozdělily bez finišových soubojů - Pragovka, naši a Pardubice.

Skoro stejnou radost mělo naše béčko (Panchy, Panča, Šaby, Lenka, Košta, Košta, Kačka, Alda), které sice z úvodních pozici postupně ustupovalo a pár úseků běželo v nejistotě výsledku (Košta neměl v čipu diváckou), ale nakonec z toho bylo dvanácté místo, s přehledem nejlepší umístění našeho béčka za poslední roky (od 2007: 13., disk, 35., disk, 20., 18.), a to ještě na poslední chvíli odpadl Mateusz a z pracovních důvodů i Janka. U céčka tak bylo hrdinským výkonem dát jej už jen dohromady, protože nám ženy radši rodí. Ani přes heroický telefonistický výkon koordinátora se to prostě nepodařilo, tak jsme na 4. úseku postavili Pavlu Justýnu, nicméně už na prvním úseku se Michal rozhodl, že historický pomalý čip konečně ztratí, takže pak už další naložili se svým výkonem podle svého. Od mladších veteránů (nakonec 12.) se toho až tolik nečekalo, dříve narození na bednu měli, ale nakonec za ní zůstali 1,5 minuty a skončili pátí.

V podstatě jistotou je závod oblastních výběrů žactva, v němž opět zvítězil východočeský, letos s náskokem 6 minut na Vysočinu a dalších tří na Ještěd, a opět s naším zastoupením, díky Ondrovi Metelkovi, béčko s Adélkou Vandasovou skončilo páté.

Výsledky, mezičasy.

Hodnotou medailí jsme tím zaznamenali nejúspěšnější účast na MČR družstev za posledních 16 let. V roce 1997 jsme v Řásné získali zlato v obou kategoriích, na bedně jsme pak v obou kategoriích zároveň stanuli už jen v letech 2003 (Suchý u Boskovic) a 2006 (Vyhnánov). Až zase někdy povalíte po dé pětce k naší rozvadovské bráně do Evropy, podivejte se u plzeňských obchoďáků i opačným směrem. Je tam vršek lemovaný hradní siluetou, pod níž jsme si připsali zase jeden historický zářez. Anebo ji ještě lépe dobyjte, když vás u toho nebude už nikdo honit.