Medaile z klasiky pro Kláru a Báru

Podrobnosti
Zveřejněno: 30. 9. 2014 22:39
Napsal Kadeřávek Petr

Klára Novotná stříbrnou medailí a Bára Chaloupská bronzovou zachraňovaly čest našeho oddílu na mistrovství v královské disciplíně, které máme pro letošek právě za sebou.

Základní charakteristiku závodu, jakožto tradiční pro borské klasiky, výstižně shrnul v článku na svém blogu Mrazák - “náročný terén, spousta kopců, spousta voleb a perfektní organizace.“ Pořadatelé jej umístili do vysídleného vojenského výcvikového prostoru Ralsko, který je dnes běžně nepřístupný pro motorová vozidla, jinak se zdá být rájem rekreačních aktivit. Vojenská přítomnost na závodech ještě zvýšila laťku kvality, díky teplým sprchám, jiného vojenského stanu si užili také návštěvníci školky. Městečko ze stanů civilních vyrostlo na dva dny nedaleko někdejší vsi Holičky, ideální shromaždiště na kraji lesa tvořily i stany občerstvovací a na konci doběhu neodmyslitelná borácká cílová věž. Díky krásnému skoro ještě letnímu počasí byla ideální atmosféra zajištěna.

O to náročnější to však bylo v lese, byť sobotní kvalifikace ještě tolik nepřekračovala běžné meze kopcovatosti. Tratě byly proloženy pasážemi v rovinatých částech lesa, když někdo remcal, tak spíše na hustníky v úvodu trati nebo podrost v závěru. Někoho taky z konceptu vyvedla vracečka z mapového startu. Pár kopců se taky našlo, skalních srázů ve svazích však spíše po skromnu v jedné oblasti. Jedna z dominant lesa, hora Široký kámen, obehnaná korunou vysokých pískovcových srázů, byla pouze předmětem volby (u delších tratí) z jaké strany ji oběhnout. Kdo to vzal zprava a nekoukal jen do mapy, mohl si v přilehlém uzavřeném areálu dokonce povšimnout vrat do rozměrné štoly - uvnitř hory se ukrýval sklad trhavin pro zdejší někdejší těžbu uranu. Jejím jiným pozůstatkem se proběhli asi všichni, jelikož v závěru byly tratě protaženy otevřeným prostorem, který zbyl po areálu dolu Hamr II, v němž nakonec ani nebyla spuštěna těžba a budovy areálu byly pak opět srovnány se zemí.

Na pozoruhodnosti tedy bohaté, na výsledky to pro nás bylo už trochu horší. V hlavní mužské kategorii nám chyběli hlavní favorité, Ňuf a Pája, pobíhající t.č. po lesích finských, Rafał si obnovil prázdninové zranění kotníku a do A finále se probojoval jen Kamenda. Sosák se propadl i doslova, a to do mokřadu, když na jednom postupu míjel jezírko příliš blízko vtokové oblasti, ódy nepěl ani na již zmíněné hustníky v úvodu a podrost v samotném závěru, které byly pro později startující závodníky asi trochu šlápnutější, a nakonec chyběly na postup necelé dvě minuty. Ještě blíže, 1:22, zůstal za áčkem Panchy. V ženách to nedopadlo o nic lépe, Denča se hned v úvodu s terénem a mapou prostě nějak nepopasovala, nakonec chybělo třičtvrtě minuty, Janka hned na postupu na jedničku ztratila čip a Dádule skončila za áčkem půl minuty. Janča je na severu a Topinka, to už asi není tajný, už aktivní pohyb omezuje s ohledem na jiné nadcházející okolnosti… Mezi mladšími děvčaty to už bylo lepší, svoji skupinu vyhrály Bára a Markéta, postupila i Klára a Lenka a zjevně radost měla z postupu do A finále Janička Kubíčková. Za očekáváním tak zůstala jen Weronika, které se pod tlakem situace povedl zásek nebývalých rozměrů. Z jejich protějšků byli úspěšní Mateusz a Adam, Bandaska bohužel zůstal pro nemoc doma.

Při finále už nás čekal větší kus poctivé práce, bylo umístěno do prostoru s členitějším reliéfem, do kopců se muselo častěji, ale taky byly tratě bohatší na volby a dlouhé postupy. Terén a kontroly byl opět zejména o porostech a hnědých útvarech, srázy byly jen doplňkem v symbolickém množství. A taky přijela televize a co z toho vytěžila se  můžete na ČT4 podívat např. tento čtvrtek v 16:45. Mužské A finále mělo úctyhodné parametry 15,2 km / 745 m a náš jediný zástupce, Kamenda, si pak ve skutečnosti naměřil převýšení 1 100 m. Čas 115:40, který znamenal ztrátu kolem čtvrthodiny na vítězného Šéďu, mu stačil na 24. místo. Favorit tedy naplnil papírové předpoklady, ale měl na mále - jen o 8 sekund pomalejší byl Adam Chloupek, jednadvacítka prvním rokem a o 1:24 Miloš Nykodým, který tak rovněž získal první medaili z mužské klasiky. Na čtvrtém místě pak skončil další čerstvý ex-junior, Tomáš Kubelka. I v hlavní dámské kategorii by provozovatelům sázkových kanceláří asi zůstalo dost vkladů - vyhrála Eva Kabáthová, před Míšou Omovou a Vendou Horčičkovou, tedy další medailistkou, která vloni ještě byla juniorka. MaDo a Iveta se podělily o 4. místo a společně s Píkejem (pro nějž šlo ovšem jistě o úspěch) tak trochu navázaly na poněkud smolnou bramborovou sérii, kterou LPU nastartovalo na sprintových štafetách. Fyzicky náročný terén by jistě seděl Daně Šafka Brožkové, jak ale Béďa prozradil z ampliónu (pokud jsem dobře rozuměl), ta právě ve středu před těmito závody dosáhla vítězství úplně jiného (a jmenuje se Klára).

Jak je vyzdviženo v úvodu, medaile za nás dokázaly vybojovat aspoň dvě děvčata, Bára neměla problém s pozicí poslední startující a doběhla si v D16 pro bronz, Klára (D18) byla s druhým místem dokonce nejlepší českou závodnicí, když se na bedně vklínila mezi dvě Maďarky. Lence se finále nevydařilo a Markétě už vůbec ne a bylo z toho pro ně 9. a 10. místo v D20A, Mateusz (H20A) skončil šestý.

Za kvalitou organizace nezaostává ani stránka závodů, na níž lze shlédnout mj. i rozbory postupů na tratích H/D 21 A i s komentářem stavitele.